MOJE CESTA

Mými dvěma věrnými nástroji jsou pohyb a dotek.

Pomocí terapie Shiatsu a různých typů cvičení můžeme společně najít tu vaší jedinečnou cestu ke zdraví a spokojenosti. 

 Věnuji se práci, která mě baví a naplňuje. Znám svoje dary a schopnosti, a pokud přijdou nějaké trable nebo nepříjemnosti, umím se s nimi vypořádat. Umím vnímat potřeby svého těla a raduji se z pohybu. 

 

Jsem diplomovaný fyzioterapeut s praxí od roku 2005

Na své profesní dráze jsem prošla praxí v nemocnici na všech odděleních, pracovala s lidmi po operacích, úrazech, infarktech i mozkových příhodách. Na lůžkové rehabilitaci i u svého nynějšího zaměstnavatele na soukromé klinice jsem se denně setkávala s klienty s nejrůznějšími bolestmi, nejčastěji s chronickými i akutními bolestmi zad. Již několik let pomáhám imobilním a těžce mobilním klientům v domácím prostředí a organizuji semináře Shiatsu pro veřejnost. Po celou dobu své praxe klientům nabízím terapie Shiatsu, které kombinuji s vhodnými cviky a doporučeními. 

Díky mé profesi jsem měla možnost nahlédnout do soukromí mnoha lidí i rodin. Vím, jak často chybí v rodinách blízký kontakt, opravdovost a upřímnost. A přitom v každém z nás doutná touha po přijetí, pochopení a blízkosti.

Na vlastní kůži jsem zjistila, jak mocný nástroj dotek může být, jak přirozeně boří hranice, otvírá srdce a léčí.

Právě dotek a pohyb byl pro mě vstupenkou mezi ostatní. Díky nim jsem se postupně naučila komunikovat a překonávat strach z kontaktu.

Jak to tedy bylo na začátku mého příběhu? Co všechno předcházelo tomu, kdo jsem teď?

Jako dítě jsem bývala totální outsider – o hlavu menší než mí vrstevníci, brýlatá a neprůbojná. Tehdy jsem dostávala své nejtěžší lekce – učila jsem se trpělivosti, toleranci, empatii a odpouštění. Bylo to opravdové období temna, osamocení, vnitřního chaosu a bolesti.

V mých deseti letech nastal první zlom – to když jsem se přihlásila do oddílu sportovního juda, kde se probudila moje láska k pohybu. Během dvou let jsem zesílila a našla jsem svůj první talent – umění učit a vysvětlovat. 

 V šestnácti letech jsem objevila svou druhou velikou lásku - umění doteku – prostřednictvím terapií Shiatsu, kterým se věnuji dodnes. Právě díky tomu jsem se vydala studovat rehabilitaci, chtěla jsem mít možnost se Shiatsu věnovat profesionálně.

Moje zájmy se postupně staly mým povoláním, konečně mi život dával smysl, našla jsem v něm své místo. Byla jsem nadšená. Často jsem zůstávala v práci přesčas, i ve svém osobním životě jsem se vracela k příběhům pacientů a hledala možnosti, co všechno bych ještě mohla… po večerech jsem se věnovala terapiím Shiatsu, později jsem o některé ze svých bývalých pacientů pečovala v domácím prostředí… vlastně jsem tehdy téměř neměla čas na nic jiného…

A tak jednoho dne přišlo to, co nemohlo nepřijít – zkolabovala jsem v práci vysílením a strávila několik dní v nuceném klidu nemocničního pokoje. Visel nade mnou veliký vykřičník. Změna byla nutná.

Díky tomuto kolapsu jsem začala velice intenzivně pracovat na svém seberozvoji a na odstraňování vzorců chování, kterými jsem sama sebe postupně ničila. Cesta to byla dlouhá, plná odmítání, popírání souvislostí, zavírání očí před pravdou.

Postupně se ale z jednotlivých střípků skládal jasný obraz souvislostí mezi psychickým rozpoložením a nemocemi.Souvislostí mezi přijetím zodpovědnosti za své zdraví a životním postojem vůči nejbližšímu okolí.

Právě v této době, kdy jsem si nastavovala vlastní hranice a učila se žít i svůj osobní život, mě držela nad vodou parta přátel a moje sestra. Vlastně jsme se drželi navzájem – každý uměl něco a společně jsme dokázali mnoho. To bylo veliké uvědomění a veliká změna oproti mému dětství, kdy jsem si na všechno přicházela sama.

Tuto zkušenost bych přála všem lidem na Zemi.

Nyní už jsem si vědoma toho, jak osvobozující a úlevné je mít bezpečný přístav – rodinu, nebo komunitu přátel, místo, kam se můžete uchýlit v době, kdy se potřebujete zotavit a načerpat síly k další cestě.

Dnes už vím, že člověk sám je jen stěží schopen zvládnout a překonat vše.

Vím, že v rodině, společenství, nebo komunitě se skrývá obrovská síla.

Také vím, jak je důležité aktivně tvořit její pospolitost.

Vím, jak se vzájemně hýčkat, jak si pomoci při drobných zdravotních obtížích a jak jim předcházet. 

Právě proto jsem se rozhodla zaměřit pozornost na předávání svých zkušeností a znalostí do rukou široké laické veřejnosti.

Mým cílem je předávat umění doteku všem, kteří chtějí umět pomoci sobě a svým blízkým a naučit se s nimi sdílet svůj svět.

Dotek otvírá srdce a léčí tělo i duši.

Jako děti to víme všichni,

v dospělosti si to často nedovolíme.

Pohyb nás probouzí ze zaběhaných stereotypů,

odplavuje beznaděj a vnáší do života radost a zdraví.

Mým cílem je předávat umění doteku  a pohybu všem,

kteří chtějí umět pomoci sobě a svým blízkým.

Děkuji svému učiteli a zakladateli školy Shiatsu-DO Rojin-Lijang Liboru Rožnovjákovi za vše, co mě naučil.